• Ida

Wolfgangsee


V sobotu 3.8. se ze Salzburgu přemístíme nakonec místo do Hallstattu k Wolfgangsee, kde jsme poprvé s Viki a bydlíkem byli, když jí byl necelý rok. Důvodem je, že u Hallstattu jsme nebyli schopni přes Park4night najít hezké místo na přespání, ale i to, že se nám tady už kdysi moc líbilo a tentokrát jsme s sebou měli ještě přídavné vozidlo řízené Benďou, s kterým jsme měli v úmyslu do Hallstattu popojet.

Nakonec jsme se ubytovali v nejvíce na Park4night doporučovaném kempu Romantik a prakticky celý zbytek dne prozevlovali kolem bydlíku, protože pořád pršelo. Aspoň přišla k užitku hra Carcassone, kterou Marian dostal k Vánocům snad už před pěti lety a vytáhli jsme ji teprve teď. A když chvíli nepršelo, vytáhli jsme pro změnu drona a paddle board, který jsme dostala od Mariana loni k narozeninám a ještě na něm ani jednou nestála...

Navečer v sobotu jsme nakonec popojeli jen do městečka Saint Wolfgang na večeři.

V neděli jsme strávili dopoledne na jezeře na paddle boardu a koupáním, pak dali ještě v nejbližší restauraci s Shiquing a Benďou rozlučkový oběd a poté, co oni odjedli zpět do Brna, VIM tým vyrazil na kole do Stroblu, kde zrovna probíhal jakýsi festival. Bohužel jsme si jako na potvoru zapomněli vzít na kola řetěz a tak zatímco Marian hlídal, my jsme s Viki byli na skákacím hradě a pak sehnat něco malého k večeři do ruky v jednom z místních stánků.

Vikča už ujela velký kus cesty konečně na kole sama a večer pak padla do postele jako když jí do vody hodí. O to spíš, že cestou tam i zpět jsme se zastavili na lesním hřišti pro dospělé, kde se ještě jednou vyblbla, podobně jako my v roce 2016, kdy jsme tady byli naposled.

V pondělí musel Marian odpoledne pracovat, takže jsme si dopoledne zajeli pouze na kolech opět na oběd na druhou stranu do městečka Sankt Gilgen. Viki cestou tam měla svůj první pořádný pád na kole, když z kopce nějak nezvládla ubrzdit. Ač to vypadalo děsivě a slzy tekly proudem, nakonec z toho bylo jen poškrábané koleno a zpět už zas chtěla jet bez tyče a sama.

V úterý jsme měli asi nejlepší program. Nejdříve jsme dopoledne šli všichni tři na chvíli na paddle board a pak odpoledne jsme se vydali na kolech konečně aspoň trochu do hor na Schwartzeneck Alm na večeři.

Bylo to sice jen 9km, ale Viki jela skoro celou cestu po cyklostezce až ke stoupání sama, a my jsme si zase hezky mákli do kopce cca 570 m převýšení do 1059 m n.m., hlavně tedy Marian, který táhl Viki do kopce na tyči.

Výhledy byly luxusní a Viki se konečně naučila brzdit z kopce.

Jen na chatu jsme dorazili naprosto vyhladovělí a čekací doba na tři polévky a knedlíky se zalím mně přivedla málem k šílenství.

S Marianem jsme se shodli, že kdybychom někdy chtěli farmařit, což se asi nestane, je Rakousko naprosto ideální - hory, louky, úrodná pole a zatím to vypadá, že deště je taky dost...

Ve středu se měla blížit bouřka a tak jsme se ráno, kdy bylo ještě krásně, vydali pro jistotu jen na paddle boardu přes jezero do St. Wolfgangu na oběd.

Paddle board jsme zaparkovali u zastávky převozu (místní lodní MHD) a naštěstí tam nijak zajištěný na nás dvě hodiny bez problémů počkal.

My si poprvé prošli místní kostel, který mne k mému překvapení opravdu zaujal bohatě zdobeným interiérem plným netradičních dřevěných soch a oltáře.

Viki si opět vymohla, že zapálí dvě svíčky, tentokrát za babičku Jaruš a babičku Hanku. A zřejmě pod vlivem místních soch se hned začala zajímat, jak zemřel ten Ježíš.

Poté jsme zašli na oběd do kavárny, jejíž interiér byl taky dost zajímavý - Viki nejvíce vevnitř zaujaly opět svíčky, tentokrát ovšem ve tvaru a velikosti opravdických dortů. Poté se zasekla zase u obchůdku s vůněmi napuštěnými dřevěnými ořechy a ovocem.

Zpět jsme vyrazili taktak, protože sotva jsme se přiblížili k opačnému břehu, začalo foukat tak, že jsme museli zastavit a zbytek cesty do kempu dojít pěšky. Nejdříve měl Marian ambice, že to dopádluje sám a tak mne a Viki poslal pěšky s pádelm a vodním pytlem, ale těsně před kempem nás nakonec už v průtrži mračen dohonil. No bylo to dobrodružné, Viki si ale zachovala dobrou náladu, i když jsme došli do bydlíku totálně durch. Marian pak odvážně ještě zajel na kole v bouřce pro paddle board a smotaný ho dovezl nazpět.

TOP zážitky:

Všichni: na paddle boardu do Saint Wolfgang, na kole na Schwartzeneck Alm, Viki jezdí sama na kole (pro nás velká věc, protože jsme ji dlouho nemohli na šlapací kolo dostat)

+Marian: lítání s dronem nad jezerem

+Viki: ježdění na novém WOOM bike, blbnutí na cvičišti v lese, skákací hrad na festialu ve Stroblu, praní prádla u bydlíku, skákání do vody z mola a plavání s rukávky zpět ke schůdkům a tak pořád dokola

#jezera #koupání #hory

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now