• Ida

Cyklostezka Sázava - Přibyslav

V pátek jsme se opět sbalili a protože na víkend hlásili krásné počasí, vyrazili jsme s bydlíkem a koly na Vysočinu.

První noc jsme strávili na parkovišti v městečku Sázava hned u nádherné cyklostezky, kterou zde z peněz z Evropských strukturálních fondů s finanční podporou města Přibyslav vybudovali zasypáním železniční trati. Po té projel poslední vlak v roce 2006 a v roce 2011 se stezka otevřela. 

Na stránkách města Přibyslav se dočtete, že cyklostezka "je dlouhá 8855 m, převýšení je 56,1 m, je na ní 9 nových lávek, 2 odpočívadla, 17 přejezdů lesních a polních cest a 1916 m zábradlí. Vede úvozy, po náspech, lesem i volnou přírodou, stále v blízkosti řeky Sázavy. "

Cyklostezka je vážně moc pěkná a co je nám sympatické je, že na ní narazíte na několik informačních tabulí, kde se také dočtete, že na ní je zákaz vstupů se psy. Jinak je ale vhodná pro pěší, kočárky, bruslaře a především cyklisty.

Také u ní je několik krásných odpočívadel se stojany pro kola a stolky s lavicemi a stříškami. Na jednom z nich jsme si při cestě zpět dali svačinku.

Viki se baví vyřezáváním domečků do kartonu.

Původně jsme měli v úmyslu si na odpočívadle uvařit v ešusu, který jsme s sebou spolu s vařičem vezli, i oběd.

Gotická věž a Kostel Narození Svatého Jana Křtitele v Přibyslavi

Nakonec jsme však na oběd zastavili u přibyslavského kostela a tam si na lavičce dali luxusní pizzu z okénka u náměstí a k tomu z cukrárny, která zde i v nouzovém stavu byla otevřená, i dezert. 

Nikde nikdo, jen slunce, náhrobky a dvě moc příjemné starší paní na kole, které přijely na pravidelný týdenní úklid kostela. Mimochodem, přibyslavská farnost je veskrze moderní a na nástěnce u kostela nabízí kromě poradny pro gamblery, třeba také katolický speed dating.

Osobně mne překvapila i malebnost okolí kostela. Snad s výjimkou prodejny potravin, která toto okolí svým "pozadím" dost hyzdí, všude krásné staré malebné domky a pak taky stará škola a socha u ní.

Stará škola v Přibyslavi

Cestu zpět jsme od kostela vzali ulicí Vyšehrad a Pod Zámkem, která vede kolem parku se sochou Jana Žižky.

Ačkoli jsme si trasu prodloužili až do Přibyslavi, Max spal celou cestu až ke kostelu, kde se vzbudil tak akorát na náš oběd. Na cestě zpět ještě na chvíli usnul. Vypadá to, že si konečně chlapeček na naše cyklistické tempo zvyká.

Pokud se rozhodnete se na cyklostezku vydat s dětmi, můžete zkusit hledat kešku, kterou Viki objevila úplně náhodou na cestě zpět za posledním odpočívadlem napravo ve svahu a měla z ní neuvěřitelnou radost. Myslím, že nám tímto začíná éra kešek.

Mimochodem, pokud máte děti, které milují automaty nebo automaty a ražené mince, připravte si s sebou padesátikoruny, protože na začátku cyklostezky ze strany od Přibyslavi je automat na výrobu památní mince. My se tady dost zdrželi, protože jsme padesátikorunu neměli, okénko na nádraží nefungovalo a Viki se nepodařilo vyžebrat ani u kolemjdoucích směnu 100 Kč za 50 Kč a my odmítli jít rozměňovat na benzínku. No, scéna to byla velká s pláčem...

V konci cyklotrasy jsme ještě přešli cestu, abychom Viki ukázali, že cyklostezku opravdu vybudovali na staré železniční trati, kterou lze na druhé straně cesty ještě vidět.

Následoval přesun do centra našeho oblíbeného běžkařského regionu - na parkoviště Pod devět skal, ale o tom zas příště.

TOP zážitky:

Všichni: celá cyklosezka a celý den, zejména dopoledne, kdy jsme nepotkali ani živáčka (odpoledne se už začali trousit lidi), podzimní listí a barvy, skvělý oběd s dezertem v krásném prostředí u kostela

+Viki: nalezená keška (druhý den chtěla pořád zastavovat a hledat a hledat... musíme holt stáhnout nějakou tu aplikaci... máte tip na nějakou?)

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now