• Ida

Dva dny pod Tre Cime


V úterý 20.8. ráno nás od vojenského hřbitova, vyžene policejní kontrola, a my se ještě před snídaní přemístíme na parkoviště přímo v 2200 m n.m. pod Tre Chime.

Den první

Výlet cca 10,3 km kolem Tre Cime po trase níže. Mapy.cz hlásí, že do 4 hodin máte hotovo, nám to s Viki, protože jsme hodně rozjímali trvalo od 11:00 do 21:00.

Výškově jsme nastoupali a sestoupali 534 m. A i přes mlhu ty výhledy byly úžasné.

Dáme si pohodovou, tedy dlouhou, snídani a, jak je naším zvykem, až v 11 vyrážíme na okruh kolem těch tří krásek ze strany od Rifugia Auronzo (viz foto níže).

Bohužel se celý den se nad těmi kráskami převaluje mlha, a tak se nám nikdy neukážou všechny tři najednou. Kolem kostelíku na fotu níže a k dalšímu Rifugiu nás stále provázejí davy.

U Rifugia Lavaredo dáváme svačinu z domácích zásob a míříme dále do sedla:

Viki krásně ťape sama až kus za sedlo, na kterém hrozně fučí, ale i tak si tam v závětří dáme oběd.

Chvíli za sedlem je už na Viki vidět, jak je ospalá, a tak ji Marian bere do Kibi na záda a ta za chviličku usne.

Výhledy se nám odkrývají spíše na druhou stranu

Tak se nám podaří trochu zrychlit a tak se nakonec rozhodneme zajít až k Rifugiu Locatelli (na fotce níže v dálce). Od sedla k rifugiu naštěstí už davy nepotkáváme.

Viki si nakonec pospí ještě na zádech Mariana i na rifugiu zatímco já si dávám vynikající Minestrone a oba cappucino.

Nestihnu polévku ani dojíst a Viki se probudí a chce taky a tak se přemístím dovnitř a objednáváme za 8.5€ ještě jednu.

Dál pokračujeme snad až někdy kolem čtvrté. Ale ještě se zasekneme u prohlídky kostelíčku, do kterého se Viki snaží marně dostat.

Nakonec i ta mlha je tady na tom místě docela magická a tak si užíváme výhledy s jejím závojem.

Cestou dále hodně zastavujeme, protože Viki, která už zase šlape sama, chce, jak říká, 'horolezit' (bouldrovat po šutrech) a pak zas zkoumá kytičky atd. Je to s ní ale dost zábava, tak nám to ani nevadí.

Navíc se nám pořád ukazuje jiná část pohoří a tak je dost příležitostí k focení.

Viki opět šlape tak krásně i proto, že neustále vymýšlí nějaké hry. Chvíli jsme dva draci, kteří si tady lítají a chrlí oheň... Viki mluví dračí řečí (chrčí hrdelní zvuky) a obě chrlíme oheň na Mariana atd.

Pak si Viki zase vymyslí příběh o tom, že ona je 'Nemocná holka' na vozíčku a my jsme dva hlídači Filomén a Filoména, kteří se o ni starají. A příběh rozvíjí 'ad absurdum'... Všichni máme vozíčky na plyn a čím víc plynu přidáme, tím rychleji to jede (tedy běžíme)...

I přesto v šoku zjišťujeme, že k chatě Langalm (na fotu výše) jsme dorazili až v půl osmé večer a ukazatel hlásí, že na parkoviště to je ještě 40 minut. A tak Marian bere Viki na ramena na koně a domů nakonec takto dorazíme těsně před devátou.

Viki si večer má ještě sílu hrát v bydlíku na cukrářku a my se nakonec rozhodneme, že pokud bude počasí ve středu OK, zůstaneme o den dále.

Den druhý

Ráno nás přivítá výhled z prvního foto tohoto článku a tak se nakonec rozhodneme zůstat ještě jednu noc. Motivující je i to, že druhá noc na parkovišti nahoře stojí už 25€, zatímco první 45€.

A tak se vydáváme na trasu cca 7,7 km, která se liší od té první pouze tím, že jdeme z druhé strany a blíže k Tre Cime, čímž vynecháme Rifugio Locatelli a s ním i cca 2km a 200 výškových metrů navíc.

I když spíme přímo u Tre Cime, stejně tradičně vyrazíme opět až někdy před polednem:

Tre Cime opět v mlze, ale vystrkují růžky, tentokrát z jiné strany:

Nespěcháme, takže Viki má opět čas na svůj bouldering:

K Langalm dorazíme až kolem půl druhé, no prostě tak akorát na oběd:

Dáváme si spetzle a minestrone, i když tentokrát tedy ne tak dobrou jako na Rifugiu Locatelli, kde byla fakt luxusní.

Viki je po obědě trochu unavená, ale do Kibi se jí tentokrát nějak nechce a tak šlape dál po svých.

A jak už to tak bývá, i náladu má dnes Vikča horší a stojí to víc úsilí ji zabavit.

Cestou zpět se stavíme na Rifugiu Lavaredo na pivo a kafe, protože od sedla poprchává a už jsme celkem promrzlí. U kostelíku necháváme Mariana ještě fotit a vyrážíme s Viki samy zpět domů. Viki úplně skvěle šlape, protože tentokrát zafungovalo "Jedna, dva, tři... Chleba a sůl, klobouk a hůl, kamizola!" Znáte?

Doma jsme kolem sedmé, tak akorát na to rychle uvařit večeři.

TOP zážitky:

Ida: výhledy, výhledy, výhledy ... na hory samozřejmě + Viki bouldering

Marian: ráno s výhledem přímo z bydlíku, okruh druhý den s výhledem na Tre Cime od oběda v Langalm

Viki: "horolezeni", vymýšlení příběhů

#hory #top #geniusloci #dětskéhry

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now