• Ida

Cadaqués a fotograf Salvadora Dalího


Do městečka Cadaqués přijíždíme v úterý v podvečer 4.6. a zůstaneme neplánovaně dvě noci. Původně chceme spát kousek za ním u přilehlé vesničky Port Lligat, kde se nachází Dalího vila, v níž bydlel s ženou Galou, ale na cestě, kterou tam chceme dojet, je bohužel zákaz vjezdu pro bydlíky a náklaďáky.

A tak zůstáváme na parkovišti nad městem, kde sice píší, že je vymezeno jen pro parkování bydlíků od 8:00 do 22:00, ale evidentně to tady nikdo moc neřeší, protože bydlíků tady už pár stojí a rozhodně nevypadají, že by tady byli pár hodin.

Zaparkujeme a hned vyrážíme do městečka, které jsem já navštívila poprvé a naposledy v roce 2009 a chtěla jsem sem Mariana vzít, abychom si změnili tak trochu názor na Španělsko a hlavně přímořská městečka.

Tak nějak jsme za pobyt zde získali pocit, že totiž sever a jih Španělska jsou opravdu dva odlišné světy a nám se ten severní prostě nějak s jeho Pyrenejemi a malebnými přímořskými městečky zamlouvá mnohem víc. (Mimochodem, všude na severu v Katalánsku teď jsou plakáty s nápisy "propusťte politické vězně" a spousta žlutých stužek všude, kde se dá...)

Konečně si užijeme romantickou procházku po nočním pobřeží, dobrou, i když drahou večeři a ráno si dokonce jdeme dát snídani opět do baru na pláži a po ní Vikča vyškemrá skvělý "domácí" kokosový nanuk z místní zmrzlinárny.

I já si tady přijdu na své, nakouknu do pár obchůdků a koupím si triko a kalhoty. Viki zase nakoupí pár dárečků svým nejlepším kamarádům v obchůdku na pobřeží, ale to už Marian šílí, protože Viki chce všechno osahávat a on i paní prodavačka se, na rozdíl ode mne, bojí, že něco rozbije, nebo shodí.

A aby těch dobrých zážitků nebylo málo, cestou ve středu dopoledne na prohlídku kostela, úplnou náhodou nakouknu do fotografického obchůdku a ejhle... On je to obchod plný nejen výstavy starých fotoaparátů, ale i fotek ze života Salvátora Dalího. A v obchůdku sedí starý sympatický pán a my zjišťujeme, že je to fotograf těch fotek a Dalího rodinný fotograf a přítel - truhlář Joan Vehí, který jediný nebo minimálně jeden z mála měl možnost fotit Dalího momentky v jeho přirozeném prostředí, doma.

Zrovna s ním tady mladá slečna dělá rozhovor a nám to nedá a taky se s ním vyfotíme. Musíme mu slíbit, že mu fotky pošleme.

V kostele nás překvapí systém, kdy si za 1€ můžete připlatit, aby se rozsvítily reflektory osvětlující oltář. Máme to štěstí, že si někdo zrovna zaplatil, když jsme byli uvnitř, jinak by mne ani nenapadlo, že něco takového někde mají.

Viki cestou z kostela koketuje s kočkou a vysvětluje jí, že v kabelce pro ni nic nemá, ale že se podívá. Kočka nakonec Viki vysvětlí, že teda bude stačit, když jí podrbe...

Mě cestou z kostela dolů zaujme ulička vedoucí k místní radnici, v které mají (pravděpodobně) elektro-skříňky úžasné dekorace:

Do bydlíku dojdeme až kolem druhé, dáme rychlý oběd a chystáme se na pláž. Bohužel sluníčko, které dopoledne svítilo na pláži ve městě, kde se dá koupat hned u promenády, obchůdku a barů, což nás neoslovuje, už nemá sílu. I tak to nevzdáváme a v naději na poslední koupání v moři na této cestě, vyrážíme směr Port Lligat, kde podle mapy mají být dvě plážičky.

Když tam však dorazíme, zjistíme, že všude jsou cedule se zákazem plavání (asi kvůli lodím v přístavu, ne nadarmo se to jmenuje Port). A tak nakonec skončíme na pláži za skalou, kde aspoň Viki vleze do vody, Marian si zdřímne a já si postavím z písku hrad. Je mi pak celkem líto, že jsem do vody nevlezla, protože se ukázalo, že stejně se tady lidi koupají.

Máme tady ovšem super jedinečný zážitek, když Viki najednou volá "hele, chobotnice" a ono vážně, těsně u břehu ve vodě je chobotnice. Takhle blízko břehu jsme ji nikdy neviděli. A pro Viki je to její první živá chobotnice ve volné přírodě. Jsme hrdí rodiče, že ji poznala a to ji zná jen z obrázků v knížce.

V bistru dáme ještě rychlé kafe, ale Viki, která dnes nespala, je už protivná a tak raději rychle míříme k bydlíku vařit večeři. Nakonec padne rozhodnutí zůstat ještě do rána. A tak zatímco já uspávám, jde Marian dokoupit potraviny a mlsání na večer a teprve ráno druhý den pokračujeme směr Francie.

TOP zážitky:

Ida: setkání s fotografem a přítelem Dalího, procházka městečkem s večeří a snídaní, chobotnice

Marian: rozhovor se španělskými anarchisty z vedlejšího bydlíku ve středu večer, atmosféra v městečku, romantická večeře, setkání s fotografem a přítelem Dalího a jeho sbírkou foťáků

Viki: kočka, kokosový nanuk, obchůdky s oblečením a dárečky, blbnutí na pláži a chobotnice

#pláže #geniusloci #umění

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now