• Ida

Pláž u Castillo de Carchuna na Costa Tropical


Na pláž u Hradu v Carchuně mezi městečky či spíše vesnicemi Calahonda a Carchuna na Costa Tropical v provincii Granada přijíždíme v neděli 19.8. večer a líbí se nám zde natolik, že zůstaneme 3 noci.

Důvodů, proč se nám zde líbilo, je více:

  1. První noc zde parkujeme úplně sami

  2. Druhý večer se seznámíme se super párem Čechů, s kterými si sedneme do noty a zůstaneme s nimi zde až do středy odpoledne

  3. Parkujeme prakticky hned u pláže, která je jen přes cestu

  4. Jsou tady sprchy a pitná voda na pláži

  5. A na pláži se dají z písku stavět hrady a přes den na ní není moc lidí

  6. Kromě pondělí, kdy byly relativně velké vlny, může i Vikča plavat (i když ve středu se v moři objevily medůzy a Mariana jedna požahala na ruce)

  7. 600 m od nás je plážová restaurace La Perla, kam jsme zavítali dvakrát během 3 dní

  8. Podél pláže vede cyklostezka do "civilizace", ale ukáže se, že o ni vlastně nestojíme...

  9. Na pláži přímo přes cestu od bydlíku je palmový hájek tak akorát pro nás, v kterém je široko daleko na pláži, která se táhne po pobřeží od jedné vesnice k druhé jediný stín

Proč tedy nezůstáváme déle?

  1. Doufáme, že někde najdeme ještě hezčí pláž s krásným pískem a parkováním přímo na pláži, prostě větší romantiku... (a vlastně jsme našli)

  2. Medúzy v moři poslední den

  3. Byli jsme varováni, že ve čtvrtek budou již probíhat u hradu přípravy na páteční motorkářský rockový festival

  4. Vozíme s sebou "jen" dvě kazety na záchod

V pondělí se tedy konečně válíme u Středozemního moře a také konečně poprvé letos nafoukneme náš "povalovací" vak. Na pláži jsme prakticky jediní, většina lidí se povaluje spíše až za restaurací La Perla vzdálené od nás 600 m.

I my do ní zavítáme v marné snaze uspat cestou do ní a z ní Viki v Chariotu. Ta divočí a pobíhá z pláže, kde si dáváme poobědový drink, dovnitř a ven, dovnitř a ven, až se k ní přidá i místní kluk jejího věku, který po ní s úsměvem z počátku jen pokukuje...

Nakonec Vikču uspím za hradem v jediném stínu v Kibi a odložím jí nesměle pod kola bydlíku, kde je jakžtakž dýchatelno, protože tam fouká vítr a je tam stín. Jsem z tohoto jejího lože tak nesvá, že Marian nejdříve vytáhne zajišťovací klín, který dá pod kolo, a nakonec si raději k ní i sám jde zdřímnout.

V pět hodin se otevírá hrad veřejnosti a právě v něm probíhá výstava fotek pamětníků z okolních vesnic a také výstava pofidérních obrazů místního umělce, který prý jeden prodal za 300€. Hrad za moc nestojí, ale výhled z něj poskytne super fotky našeho parkovacího místa.

Večer se odhodlaně vydáváme po cyklostezce na večeři do vesnice Calahonda na kolech, jenže zapomeneme mobil i foťák, takže bohužel žádné fotky z tohoto místa nemáme. Také k našemu zklamání, zjišťujeme, že Španělé prostě před devátou nevečeří, takže čekáme hodinu na to, než nám uvaří jinak ovšem skvělou Paellu v jedné z minima restaurací na pláži. Calahonda za moc nestojí, připadá nám jako low-cost resort, nic extra krásného v ní není. Jen pidi malá promenáda s asi čtyřmi stánkaři, přeplněná pláž a nic moc hotely.

Zato večer přijdeme zpět k hradu a najdeme tam u stolečku pár, který se tady evidentně také chystá přespat. Uložíme Viki a usedáme k vedlejšímu stolu, že budeme pracovat, když v tom zaslechneme češtinu... A už už se seznamujeme a přesedáme si k jednomu stolu a je z toho nakonec česká party u vína, oliv, choriza, až do jedné ráno.

Sedneme si natolik, že v úterý ráno společně před bydlíkem snídáme a strávíme spolu téměř celý den. Viki je navíc naprosto nadšená z Jany a hned jí maluje obrázek a obšťastňuje ji k mému potěšení svou stoprocentní pozorností.

Den strávíme na pláži, Viki je konečně ve svém živlu... Stavíme hrady, koupeme se... V poledne po společném obědě s Janou a Jendou, proběhne opět úspěšné uspání v Kibi a tentokrát i úspěšné přeložení do bydlíku.

Večer pak chceme vyrazit do baru Bongo, který jsem si vyhlídla při našem pondělním cyklovýletě, ale zjišťujeme, že mé nové kolo má obě duše píchlé, a tak nakonec vyrážíme jen do La Perly na Marianově kole (já opět jako v Seville na tyčce a Viki v sedačce).

V restauraci večer Vikča opět využívá pozornosti Jany a prodává jí šperky v podobě kamínků. Vymyslí dokonce nový šperk, tzv. "náočnici"...

Ve středu Janča s Jendou vyspávají a my tři stavíme na pláži hrad z písku i s nádvořím a ve vodě se snažíme vyhýbat medúzám. Taky si jednu ulovíme, aby ji mohla Vikča zkoumat

I tak Mariana jedna pěkně žahne do ruky a když ho další žahne o týden později jen málo na jiném místě, začne ho staré žahnutí znovu pěkně svědit, ač to zpočátku vypadá OK.

Viki se s Jančou a Jednou opravdu skamarádila a oni ji místy opravdu "adoptovali", škoda, že se musíme v podvečer ve středu 22.8. rozloučit. Janča nás pohostí všechny ještě k pozdnímu (pro nás druhému) obědu skvělými krevetami na másle, které Vikča zbaští jako divá.

Zatímco my jedeme dále po pobřeží na sever pomalým tempem k domovu s touhou ještě pobýt aspoň do začátku září někde na pláži, ti dva jedou ještě na chvíli do hor a pak k domovu tak, aby mohli už začátkem září být v práci.

TOP zážitky:

Ida, Marian: pohoda a relax na pláži a klidné místo na bydlíkování, setkání s Janou a Jendou, naše první letošní paella

Viki: stavění hradu z písku, blbnutí ve vodě, nová velká kámoška Jana

#pláže #koupání #restaurace

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now