• Ida

Středověké městečko Óbidos


Do středověkého městečka Óbidos, na cestě mezi Portem a Lisabone, přijíždíme ve čtvrtek 8.8. odpoledne a parkujeme na Stellplatze u akvaduktu. Někteří ho prý přirovnávají k francouzskému Carcassonne, ale nám se tedy Carcassonne líbilo mnohem více.

Vyrážíme hned na průzkum a zdržíme se až do večera v jeho malebných uličkách. Naše první kroky směřují nahoru na hradby, po kterých se dá jít pěkný kus kolem dokola a určitě to stojí za to, nicméně vzhledem k tomu, že cesta kolem byla relativně úzká a bez zábradlí, rozhodli jsme se s tím naším malým čertem raději po ní nepokračovat.

Procházíme městečkem kolem malebných domků s barevně natřenými hranami a dekoracemi, všude je plno obchůdků a stánků pro turisty. A všude se nabízí místní likér zvaný Ginja, který chutná jako český třešňový likér, který znáte z pralinek. Ty vám připomene i tím, že ho tady nalévají za 1€ do pidi-pohárků z čokolády. Samozřejmě jsme museli ochutnat a jak jinak, Viki si vymínila, že většinu čokoládového kalíšku musí sníst ona.

Dojdeme městečkem až na druhou stranu k hradu, opět vyšplháme nahoru a pak nás hlad, alias Viki, už zažene zase zpátky do jeho uliček. Zalíbila se jí totiž místní voňavá pekárna Capinha založená v roce 1883, v které dodnes pečou místní tradiční rohlíček velikosti, že vyjde na dvě snídaně. Chutná skvěle perníkově a recept prý je 130 let starý.

Nicméně perník nám nestačí a tak ještě zajdeme do místního starého vězení, dnes již restaurace, na tapas plné uzenin. No, ještě, že k němu byl i salát, olivy a víno.

Pak už je děťátko unavené a tak míříme zpět do bydlíku. Moc jsme toho z Óbidosu neviděli, ale i tak to bylo fajn. Jen mne překvapilo, že ze dvou kostelů, které jsme navštívili vyrobili něco jiného - z jednoho hned před vstupem u parkoviště muzeum, a z druhého před branou ven na konci naší cesty prodejnu knih.

Ráno v pátek konstatujeme, že není kam spěchat, a zatímco Marian dělá camper service, vyrážíme samy s Viki na průzkum města. Chceme si koupit ke svěčině místní luxusní koláčky pastel de nata, ale stánek před branou do městečka, kde jsme si je včera večer vyhlédly k snídani, je bohužel zavřený.

A tak se vydáváme na průzkum do uliček před hradbami, kde narazíme na ateliér Natálie, která vyrábí umělecké předměty i hračky z papírmaše. Vikča si tam vyhraje nejen s myší a beruškou na natahování na šňůrku namotanou na váleček, která když se povytáhne, zvířátka pobíhají po podlaze, ale také ji zaujmou 2 papírové sardinky v plechovce s vizáží ženicha a nevěsty.

Naše další kroky vedou dolů po schodech do zapadlé malé taverny, kde strávíme skoro hodinu, protože tady právě chystají tradiční chleba na pečení v cca 100 let staré peci a to Viki samozřejmě hrozně zajímá a nemohu ji odtamtud dostat.

Nakonec si tam koupíme i jejich pastel de nata a pozorujeme výrobu chleba než za náma přijde Marian. Chleba se vyrábí tak, že těsto se odměří v mističce, pak se na placku z něj poklade salám nebo sýr a to vše se zabalí či skoro "zamuchlá" do tvaru housky a dá péct do pece. Jeden jsme si koupili a byl celkem dobrý, ale každý den se jíst opravdu nedá.

Na cestě k bydlíku nás s Viki naláká malá obchůdek s věnečky ze sušených i papírových květin. Hezky to v něm voní a Viki neodolá a zkouší si před zrcadlem venku jeden věneček za druhým.

Ostatně zrcadlo i židlička je dělaná přesně pro takové malé princezny a tak si jeden za 5€ odnáší i Vikča.

A pak už nás čeká se jen sbalit a vyrazit po obědě na Viktorčino spaní směr Lisabon.

TOP zážitky:

Ida: ráno s Viki v ateliéru a taverně a kupování věnečku

Marian: procházka po hradbách, večeře ve věznici, pečení chleba v taverně

Viki: perníkový rohlík, ráno s mamkou v ateliéru a pozorování výroby chleba a perníkového rohlíku den předtím


Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now