• Ida

Porto


Do Porta přijíždíme v podvečer v neděli 5.8. a hned parkujeme opět na jednom z nejlepších stání, které jsme na své cestě zažili, v malé rybářské vesničce Afurada, která ve vztahu ke své poloze, by klidně mohla patřit k Portu.

Hned v přístavu s romantickým výhledem na barevné lodičky, prostě místo přímo vybízející k tomu, abychom si otevřeli víno, které jsme si pořídili ještě ve Francii na trhu v Annecy a popíjeli ho s výhledem na světýlka na druhém břehu.

Za zády máme starou prádelnu, která je bohužel zavřená, protože ji opravují. Připomíná spíše staré lázně a před ní je neuvěřitelně důmyslný systém sušáků na prádlo. Pozorovat starší paní, která sem přijede autem s prádlem a umně a obratně si posouvá kameny a tyčky tak, aby mohla dosáhnout na šňůru a zároveň prádlo nespadlo, je opravdu zážitek.

Druhý den, jak je našim zvykem, až kolem poledne, vyrážíme do města autobusem číslo 14, který má zastávku hned u přístavu a objíždí celé město křížem krážem. Pokud nestojíte o okružní poznávání zapadlých čtvrtí Porta, je určitě lepší se z tohoto přístavu přemístit do centra na kole podél řeky Douro, což uděláme také následující den.

Autobus nás po cca půl hodině a 35 zastávkách vysadí kousek od historického centra a hned vidíme první historickou tramvaj, která je typická pro Porto i Lisabon.

Jsme kousek od barokního kostela Santa Clara, který určitě stojí za to vidět. Bohužel je v něm uvnitř zakázáno fotit, protože by se poničila jeho opravdu majestátní výzdoba z první poloviny 15. století - údajně nejbohatší, ve dřevě řezané a zlacené barokní oltáře. Foto interiéru můžete vidět ale třeba zde.

Další zastávkou je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Sé Cathedral).

Nejvíce nás asi zaujalo náměstíčko před katedrálou a pak také klášter s jeho výzdobou a procházkou na terasu (vstupné nás přišlo jen na 3€/dospěláka).

Detaily o katedrále a klášteru tady vypisovat nebudu, můžete si je přečíst v odkaze výše.

Kousek pod katedrálou se kocháme výhledem na město a na Středověké věže, neboli Torre Medieval.

Tou dobou už Vikča spí v Kibi, díky za něj.

Hledáme cestu zpátky nahoru na most Luíse I úzkými zanedbanými uličkami, abychom si z něho vyfotili nábřeží s barevnými domečky.

Teprve když sejdeme zpět dolů, zjistíme, že most je dvoupatrový a nemuseli jsme se s Viki na zádech trmácet nahoru, kde jezdí vlak, protože chodník pro pěší je jak nahoře, tak dole, kde jezdí auta.

Než sejdeme dolů, je už Vikča vzhůru a tak jí Marian ukazuje lodičku se soudky na víno a vysvětluje jí dopravní systém vína z vinic po řece Douro až do Porta.

Jenže to už máme hlad a tak jdeme na malý oběd v podobě tapas z rybích „cupcakes“ a kuřecích nugetek v první restauraci, která nás zaujme tím, že v ní hraje na zahrádce kluk na tzn. Urban chello. A jak už bývá naším zvykem, neodoláme a za 10€ si koupíme jeho CD.

Pak se procházíme po nábřeží a shodujeme se, že domečky v Bergenu se nám loni líbili více, i když tady je zase úplně jinak kouzelná atmosféra.

Nakonec nás téměř na konci promenády naláká sleva 5€ na osobu na projížďku lodí po řece Douru kolem 6 mostů a tak za celkem 30€ kupujeme lístek. Musím říct, že i když těch šest mostů bylo relativně blízko u sebe a celá trasa trvala cca 70 minut, stálo to za to a můžeme takovou projížďku doporučit.

Projet se pod všemi těmi mosty, jeden z nichž navrhoval sám pan Eiffel, obdivovat domečky na nábřeží, má něco do sebe. Také jsme zjistili, že náš přístav v Afuradě není zas tak daleko a rozhodneme se jít zpět pěšky, maximálně tak zkusit stopa.

A tak míříme na druhou stranu břehu, na které se nacházejí sklepy s portským a také neuvěřitelná lanovka, které vozí lidi jen od řeky nahoru nad domečky na kopec u mostu.

V jednom ze stánku neodolám a koupím si náramek, v druhém zase náušnice a pak si v restauraci dáme večeři a naše první letošní portské a pak už totálně švorc míříme pěšky směr Afurada.

Zkouším cestou stopovat, ale je to marné. Vikču přemisťujeme do Kibi, kde za chvíli usne, a užíváme si romantickou procházku s pohledem na Porto plné světel po promenádě, za kterou se Porto rozhodně nemusí stydět.

Promenáda je dělaná nejen pro obyčejné lidi, běžce, turisty, ale také pro rybáře. V dřevěných mostech nad řekou jsou zabudovány díry na pruty, takže cestou potkáme třeba i jednoho rybáře s deseti pruty v akci.

A protože se nám tady líbí nejen Porto, ale i náš domov s výhledem na lodičky a řeku Douro, rozhodneme se zůstat další den. Ráno nemá Vikča dobrou náladu, a tak si dáváme snídani a pak ji necháváme vyblbnout na dětském hřišti.

Teprve kolem oběda vyrážíme na kolech do města, kde kola necháváme zamčená u plotu dětského hřiště a jdeme na oběd na místní Food Market.

Zatímco Vikča spí v Kibi, šplháme se schody vedoucíme od mostu nahoru do dosud nepoznané části Porta.

Viki se vzbudí akorát včas, aby si mohla vymáchat nohy ve fontáně Ledes a navštívit kostel Carmo, s krásně zdobenou boční stěnou zde typickými modrobílými kachličkami.

Narazíme náhodou na výstavu fotek z života Fridy Kahlo v Portugalském centru fotografie a tak máme i kulturní zážitek. Vikču to zpočátku moc nebaví, ale naštěstí se pak rychle sama z nudy, jak je jejím zvykem, zabaví. Začne běhat po místnosti (naštěstí tam není zas tak moc lidí), sahat na popisky k fotografiím a pak si sahá na oči. Když se jí ptám, co dělá, prohlásí s naprosto vážnou tváří: „No přece si maluju oči!“

Naše další kroky vedou pak uličkami dolů k vodě, kde si dáme večeři s výhledem shora na super klučičí break dance skupinu. Vikča i já jsme uchváceny, kluci se točí na jedné ruce, dělají přemety a nám padá čelist.

Na tržišti neprozřetelně ještě kupujeme na večerní manželské rande portské za dvojnásobnou cenu, než ho najdeme později v supermarketu, nasedáme na kola a stihneme dojet domů tak tak, aby Viki usnula v posteli a ne na kole.

Porto opouštíme po třech nocích 8.8.2018 dopoledne směr Costa Nova, ale určitě by tady bylo ještě co vidět a podniknout. Jen s Vikčou se holt po těch vinných sklepech chodí těžko.

TOP zážitky:

Ida: večer u vína na našem parkovišti, katedrála s klášterem, procházka Portem kolem obou nábřeží, Urban Chello, projížďka lodí

Marian: večer u vína na našem parkovišti a družba se sousedy Italy, s kterými jsme si dávali ochutnávat domácí kořalku a víno, ochutnávání portského, projížďka lodí

Viki: skákání ze všech možných stupínků a schodů, které jsme ve městě našli, Urban Chello

#řeky #kostelyakatedrály #geniusloci

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now