• Ida

Avignon, tam je shon...


Ve čtvrtek odpoledne přijíždíme do Avignonu. Cestou zpívám Viki Sur le Pont d'Avignon i jeho českou verzi Avignon, tam je shon a taky jedna z prvních věcí, kterou chce vidět a taky vidí je Avignonský most.

Zaparkujeme na Stelplatzu přímo u centra přes řeku, Marian doplní vodu, vylije vodu a vyčistí záchod a po chvíli relaxu vyrážíme do města. Navštívíme místní Cathedrale Notre-Dame des Doms, kde Viki nadšeně zapaluje svíčky za babičku Hanku, dědečka Mariana, babičku Jaruš i Lojzíčka, taky jim tady napíše dopisy (u jedné ze soch panenky Marie je tužka a papíry na modlitby) a nechá si od francouzské černé jeptišky ukázat Ježíše na kříži.

Nejvíce ji ale zaujme, že na náměstí před Palais du Papes účinkuje jeden klaun za druhým, takže tam strávíme dobrou hodinku, protože Viki je úplně fascinována.

Ve městě aktuálně totiž probíhá festival divadel a je plné nejen diváků a placených i neplacených indoor představení, ale také různých pouličních herců, klaunů a akrobatů.

Kromě klaunů a katedrály stihneme ve čtvrtek už jen zajít na smoothie do zahrad Rocher des Doms a pak na večeři, kterou si neumíme odpustit. Jednak už nemáme v bydlíku z čeho uvařit a pak, i když ceny v restauraci, kterou jsme vybrali, nejsou o moc nižší než ve Švýcarsku, přesto prostě francouzská kuchyně je zejména pro mě tak lákavá, že neodoláme.

V restauraci Le 46 si dáváme rybu s fenyklem a brokolicí, gazpacho a kuřecí maso na zelenině a k tomu sklenku bílého vína a všechno je naprosto výtečné a lahodné.

Viki ač nespala po obědě, vydrží být vzhůru až do 22:30.

No a protože jsme toho moc ve čtvrtek nestihli, v pátek vyrážíme kolem poledne opět do města. Ráno si uděláme pořádnou snídani (vločky se strouhanými jablky, kakaem a datlemi místo cukru) a pak až do 12:00 relaxujeme v bydlíku, ostatně, Vikča vstává až v 9:30, pak musí nakrmit sebe a své dvě panenky, které má s sebou a vůbec, má toho děvče nějak hodně na práci a tak jí dopřáváme chvíli hraní dle její volby.

Rozhodneme se zkusit projít k řece přes kemp, ale je nám řečeno, že to nejde, ale že můžeme využít převoz lodí, která je v rámci festivalu zdarma. Takže máme další dobrodružství a Viki je moc spokojená.

Pak míříme na tržiště Les Halles, kde prodávají ryby, mořské plody, zeleninu, sýry apod. v naději, že si tam dáme oběd. Ale kolem druhé, kdy tam přicházíme, je tam už opravdu vymeteno, takže nakonec skončíme v pizzerii u věže Saint Jean. Dopřejeme si tedy francouzskou italskou pizzu a já pořádný francouzský salát se vším možným.

Po obědě si dáváme ještě kafe hned naproti ve francouzské verzi Starbucksu a Viki je tak okouzlující, že dostane od obsluhy zdarma nejen jeden pomeranč, ale navíc i pomerančový fresh džus.

Ačkoli to vypadalo, že v Les Halles, které Viki prošla v Deuteru, Vikča usne, u oběda úplně ožije a vydrží opět vzhůru a v plné síle a plná energie řádit až do 22:30. Nejvíce se opět těší na klauny, takže se nedá nic dělat, ale jdeme je hledat.

Cestou potkáváme spoustu různých pouličních umělců, zpěváků, komediantů. Viki ještě přemluvíme, aby se šla s námi podívat na náměstí Place de l'Horloge. To ovšem už tušíme, že na něm nás přemluví Vikča k tomu, aby se mohla svézt na dětském kolotoči. Taky tady performuje super loutkař, u kterého se taky zdržíme. Jeho loutky kreslí obrazy, hrají na housle a pouští bubliny a děti jsou úplně nadšené.

A aby toho nebylo málo, mně zase zaujme dvojice kytaristy a zpěváka u zmrzlinárny, takže si s Viki dáváme mentolovou, citronovou a lékořicovou zmrzlinu, sedáme na obrubník a nakonec skončíme u toho, že si koupíme i za €10 CD tohoto dua s názvem Stranger Faces.

Viki chce ale mermomocí prozkoumat, jestli se na náměstíčko před Palais du Papes nevrátili včerejší klauni, a taktak přicházíme na závěrečné vystoupení jednoho z nich a zůstáváme ještě na "šílenou" hadí ženu Rolandu z Argentiny.

Pak tedy kupujeme za €24 konečně vstupenky do Palais du Papes jen proto, abychom za chvíli litovali, že jsme je koupili, protože Viki to logicky nebaví a tak nám skvěle připravená přednáška virtuálního průvodce v tabletu je úplně k ničemu.

Uspokojením nám je aspoň možnost panoramatického pohledu na město z jedné z věží paláce.

Končíme v sedm a rychle vyrážíme koupit mléko ke snídani a víno k maminčině večeři do Carrefouru, vedle kterého v bagetárně rovnou povečeříme.

Pak už rychle na převoz lodičkou na druhou stranu řeky, kde máme bydlíka a stejně jako včera Viki do postele ve 22:30 a já až do 12:30 píšu blog u 4dcl červeného zatímco Marian jede ještě na kole prozkoumat večerní město.

Žilo to prý jen na Place de l'Horloge a jinak ho prý balila už jen prostitutka na nábřeží u Avignonského mostu.

Druhý den už jen na stellplatzu snídáme, uklízíme, vaříme, cvičíme, obědváme, Viki si chvíli hraje se španělskou holčičkou a chlapečkem od sousedů, a děláme camper service a ve 14:00 míříme směr Carcassonne.

TOP zážitky:

Ida: centrum města s pohledem na historické stavby zvenčí, luxusní večeře v Le 46 (ano, jsem i přízemní), představení Stranger Faces, ale i další představení klaunů a loutkáře hlavně kvůli nadšení Viki

Marian: historické centrum, atmosféra města včetně pouličních umělců

Viki: představení klanů a loutkáře a 3 koťátka, která jsme večer potkali u kempu

Poznámka na okraj: jediné, co nám v Avignonu kromě davů lidí, kteří k němu v době festivalu, ale logicky patří, byl zápach moči v úzkých uličkách a u prodejny zmrzliny (já si ji tam kvůli němu ani nedala).

#geniusloci #umění #Provance

Nejnovější příspěvky
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now