Lago di Garda- ráj pro surfaře, cyklisty, horolezce, koupání chtivé... Možná i proto je tady v sezóně celkem dost turistů. Jezdíte sem taky?

Gosausee je nádherné místo nedaleko od Halsttattu, které je velkým lákadlem pro všemožné turisty a ferratisty a cyklisty různých úrovní. Nám

Hallstatt - nebýt šíleného množství turistů, člověk by si uměl představit, že zde stráví mnohem delší čas, takto ovšem stačí na návštěvu boh

Wolfgangsee je krásné jezero kousek od Salzburgu, které nabízí příležitosti k pohodovým cyklovýletům kolem něj, koupání i výletům do přilehl

V úterý nás na parkovišti v Annecy probouzí místní policie v osm ráno, aby nám sdělila, že se musíme přesunout. Parkujeme totiž na parkovišti vymezeném pro autobusy. Marian tedy přemístí bydlíka o parkoviště vedle, zaplatíme dvě hodiny a vyrážíme konečně poprvé po měsíci na snídani do kavárny. Marian měl už možnost prohlédnout si městečko včera večer, když jsme přijeli, zatímco já jsem s Viki, která usnula po cestě v autosedačce, zůstala v bydlíku. Annecy nás jako mnohá místa

Ačkoli celou noc nepršelo, ráno nás probudil déšť. Naštěstí brzy ustál, a tak jsme si s Viki mohly užít naplno vymožeností kempu Seeblick u jezera Brienzersee. Kromě umývání hlavy mám na mysli hlavně trampolínu, skluzavku, houpačky apod. Taky jsme samozřejmě musely jít hned ráno kontrolovat králíčka. Na chvíli jdeme taky pouštět lodičku. Tedy jen do té doby, než ji Viki ve vodě převrátí (viz výraz obou na fotce výše) a ač je studená jako čert, Marian musí do plavek a plavat p

Dopoledne strávíme prakticky povalováním a koupáním se na místě, kde jsme parkovali u Lungerersee. Viki konečně vyzkouší poprvé sestavu na plavání, kterou jsme ji koupili před odjezdem v Decathlonu. Udělali jsme camper service zadarmo v kempu v Obsee. Pak jsem už jen uvařila k obědu na našem oblíbeném parkovišti u Obersee u lanovky zatímco Marian s Viki pouštěli lodičku. Přesunuli jsme se pak již k Brienzersee. Viki od cca 14:30 v autě spala, a protože jsme nenašli žádné míst

Na první červencový den nám Marian naplánoval úplně super výlet. Ráno jsme se přemístili opět na parkoviště k lanovce Lungern Turren, kde jsme se nasnídali a v jedenáct jsme vyrazili i s koly nahoru lanovkou (níže pohled na vrchní stanici lanovky z našeho dalšího stoupání). Pak na kolech pořád do kopce 201 výškových metrů do pidivesničky Breitenfeld. Kolem úplně neuvěřitelné nádherné výhledy na ledovec a všude zvonění zvonců kraviček... Marian měl obdiv nejen můj, ale i všech

V sobotu strávíme prakticky celé dopoledne kolem bydlíku v lese, kde jsme spali. Já si dám kroužek domácích prací a zašívám, Marian umývá okno bydlíku a Viki trhá lístky imaginárnímu králíčkovi... Na oběd se přemístíme k lanovce Lungen Tunnen u městečka Obsee a jezera Lungerersee, kde za €5 zaplatíme parkování na celý den. Sníme rychlou polívku v bydlíku a vyrážíme na kolech kolem jezera směrem k Bürglenu, kde najdeme místní pláž se spoustou lidí. Ale protože Viki vypadá unav

Páteční dopoledne si ještě užíváme pohodu v kempu u Walensee. Marian se jako jediný odváží udělat dokonce v jezeře pár temp. Kolem poledne pak opouštíme kemp a Viki hned usne a probudí se tak akorát před Lucernem. Zaparkujeme kousek od centra a hned vyrážíme. Cestou má Viki zážitek, když pozoruje přepravu kameniva z remorkéru na pásu až na železniční vagóny. V parku si v maringotce koupíme k obědu dva wrapy a Viki si zablbne na hřišti hned vedle. Parkování máme zaplaceno do s

Ráno nás přivítalo optimisticky krásné počasí. Viki s Marianem si šli zaskotačit na přilehlé dětské hřiště a pak jsme klasicky kolem poledne vyrazili na kolech směrem do Walenstadtu. Čekala nás povinná zastávka na nově vybudovaném dětském hřišti kousek před městem, kde se nám všem moc líbilo, ale odkud nás vyhnal místní fotograf, který měl za úkol hřiště vyfotit bez lidí. Asi GDPR... Bohužel městečko Walenstadt pro nás celkově bylo zklamáním. I místní kemp, který jsme si proj

V sobotu za námi ráno přijela moje dlouholetá kamarádka z gymplu, která aktuálně žije kousek od Mnichova. V noci jsem sice přemýšlela, že jí napíšu, aby nejezdila, protože Viki nevypadala dobře, ale Marian mě přesvědčil, abychom počkali do rána. Ráno vypadala Viki lépe, a tak jsme na kolech vyrazili kolem jezera opačným směrem než k Walchensee s nadějí, že tentokrát bude restaurace na rozcestí v Niedernach otevřená. A byla. Dali jsme si oběd, Viki si pohrála venku na pískoviš

V pátek bylo ráno pouze 13°C a tak jsme si dali celkem relaxační výlet na kolech. Zastavili jsme se na malebném místě u kostelíku Sankt Margaret z 14. století. Než jsme dojeli do Walchensee, byl čas oběda, který jsme si dali hned v prvním Gästhofu u cesty. Viki toho snědla spořádaně a když jsme po zastávce v turistickém info centru skočili na kafe do Café Seehof, usnula mi kolem třetí v náručí a spala až do 16:15 na dvou židlích sražených k sobě. Mimochodem, poprvé za celou c

Ve středu opět až někdy kolem 11:00 ráno vyrážíme na kolech kolem jezera z Wohnmobil Nachtparkplatz směrem Jachenau. Původně jsme si tedy mysleli, že do Jachenou nepojedeme, ale protože nikde cestou nebyla žádná otevřená restaurace, hlad nás zahnal až tam. Předtím jsme si dali ovšem dlouhou zastávku u jezera, kde jsme narazili na plantáže lesních jahod a kde se Viki chtěla stůj co stůj v ledové vodě koupat. Naštěstí jsme jí to tentokrát rozmluvili. V Jachenau byla otevřená re

Ráno nás probudily zvuky snad 5 sekaček, které se “sletěly” ze všech stran na náš bydlík. Trávu kolem něj měly sice posekanou za půl hodiny, ale my už neusnuli, a tak jsme ve středu výjimečně z postele nevylezli v devět, ale v osm. Měli jsme tím pádem dostatek času si po snídani jít zacvičit k jezeru. Tak se nám tam líbilo, že jsme se rozhodli zůstat do oběda. Došlo dokonce i na koupání. I když, lze to nazvat koupáním, když člověk s drkotajícími zuby udělá pár temp a pak maž

Výšlap na Dalfazalm se už v roce 2016 zařadil mezi naše oblíbené turistické trasy s dítětem. Vodopád, krásné výhledy a chata s "vyžitím" pro děti v cíli cesty. Konečně jsme se dočkali hezkého počasí a tak vyrážíme na výšlap, který jsme si dali jako prioritu našeho pobytu u Achensee, protože už v roce 2016, kdy jsme nahoru táhli Viki celou cestu v Kibi, se nám tento výstup moc líbil. Ač šlo o výlet o pár kilometrech, šlo o výstup z 900 m n.m. do 1683 m n.m. a my byli neskuteč

V pondělí se nám opět nepodařilo vyrazit na výlet dřív jak po poledni. Prostě prázdniny… Na kolech se vydáváme trasou kolem jezera, kterou již dobře známe z roku 2016. Cestou potkáváme spoustu zábavných zastávek pro děti, zastavujee ovšem jen u hudebního koutku. Vyzkoušíme si hru na zvonečky a na píšťaly (kdo ví, jak se tomuto hudebnímu nástroji říká správně, pište do komentářů). Také si zatroubíme do takového velkého trychtýře (má tento hudební nástroj nějaký název, nevíte?)

V neděli ráno jsme dokonali dobrý skutek, jsme se setkali s majitelem v sobotu nalezené peněženky a jeho rodinou. Naštěstí ráno volal, že jsou ubytováni kousek od kempu v údolí, a tak si pro ni přijeli do našeho kempu zrovna, když jsme v 10:30 snídali. Nakonec jsme si ještě a Marianem a Sadie Nardini (naše oblíbená online cvičitelka jógy) zacvičili zatímco Viki vážila zrovna ze sedmikrásek oběd a až po druhé odpolední jsme vyrazili na kolech směr Gramaialm přes Pertisau. Tras

Opět po dvou letech jsme dnes po druhé odpolední po dalších cca 160km skončili v kempu u Achensee, jezera, do kterého jsme se zamilovali už v roce 2016, kdy jsme ho poprvé objevili na naší první cestě bydlíkem. Odpoledne jsme toho už moc nezvládli. Já byla děsně unavená, Viki ale vůbec a tak divočila celý zbytek dne... Ještěže tak, protože jinak celou cestu v bydlíku pořád opakuje "Já už chci být u toho moře. Hned!" a je opravdu ve svém přání urputná. Po kom to asi holka má?